Nikola Řezáčová, Evropská politika pohledem České republiky

Podrobnosti

Kategorie: Polsko a Česko v EU

Úvod

Politickou scénu Evropské unie (EU) výrazně ovlivňuje politika identity. Stejně jako v jiných zemích unie byl vzestup populistických a protiunijních stran v České republice podpořen využitím kulturních a imigračních obav, což vedlo k výraznému posunu v politické dynamice země (Borz, 2022).

Tento posun měl hmatatelné důsledky pro domácí politiku České republiky. Zpoždění v privatizaci a fiskálních reformách se stalo častějším, protože vláda se potýkala s výzvami, které tato nová politická situace přinesla (Petrovich, 2005). Kdysi jednoduché procesy jsou nyní zapleteny v neustálých debatách a neshodách, což může někdy brzdit pokrok a vyvolávat nejistotu.

Jednou z oblastí, kde je vliv politiky identity obzvláště výrazný, je postoj České republiky k přechodu na euro a ratifikaci ústavní smlouvy. Tyto otázky se staly velmi spornými, střetly a střetávají se v nich různé ideologické pohledy a utvářejí diskurz kolem členství naší země v EU.

Konzervativní síly v České republice se k další integraci tradičně stavěly obzvláště skepticky a prosazovaly opatrný přístup, který by chránil národní suverenitu a tradiční hodnoty (Borz, 2022). Zatímco se Česká republika pohybuje v tomto složitém politickém prostředí, je důležité si uvědomit mnohostrannou povahu výzev, kterým čelí. Dynamika politiky identity v rámci EU a České republiky vnesla do této oblasti složitost, která vyžaduje pečlivé zvážení a promyšlenost při samotném utváření politiky na národní úrovni. Vyvážení potřeby hospodářského pokroku a integrace se zachováním národních hodnot a suverenity je zvláště náročný úkol, který od všech zúčastněných stran vyžaduje především otevřený dialog, kterého se bohužel mnohdy nedostávalo

Vliv EU na regionalizaci v České republice byl omezený a velmi ambivalentní, přičemž potenciál pro větší regionalizaci se aktualizoval díky měnící se konstelaci politických sil a změně preferencí klíčových politických aktérů v zemi (Baun 2007). Pro pochopení politiky EU je navíc klíčová česká perspektiva, neboť politicko-kulturní predispozice českých voličů identifikovat se jako příslušníci západní Evropy významně ovlivnila jejich vnímání členství v EU a jejich politickou volbu ("A Nation of Sceptics? The Czech EU Accession Referendum of 13-14 June 2003", 2013; Hanley, 2004).

Tento článek bude dále zkoumat, jak aspekty členství ovlivňují český přístup k evropské integraci. Prozkoumáme také, jak se politicko-kulturní predispozice českých voličů projevují ve vnímání EU a v jejich politických rozhodnutích. Mým cílem je nabídnout hlubší pochopení komplexních výzev a příležitostí, které přináší členství České republiky v EU.

1.          Historický kontext

Zatímco budeme analyzovat politiku v EU z perspektivy České republiky, nesmíme opomenout její celkový historický rozvoj a vůbec cestu ke členství v bloku. Cílem této části je poskytnout přehled o politické mapě České republiky ještě před vstupem do EU, o její cestě ke členství a o následném dopadu členství v EU na českou politiku.

Na počátku 20. století vzniklo Československo jako samostatný stát po rozpadu Rakouska-Uherska. Země čelila mnoha výzvám, včetně politické nestability a hospodářských bojů. V meziválečném období přijalo Československo demokratický parlamentní systém a stalo se jednou z mála stabilních demokracií ve střední Evropě. Ani toto období se však nevyhnulo politickému napětí a hospodářským rozdílům, které nakonec přispěly k rozpadu země v roce 1993. V roce 1989 přinesla sametová revoluce vedená Občanským fórem v čele s Václavem Havlem konec komunistické vlády v Československu, což znamenalo začátek nové éry české politiky. V zásadě tak byla připravena půda pro cestu země ke členství v EU.

1.1.     Předvstupní období

Možnost budoucího členství v podobném nadnárodním gigantovi nebyla v České republice bráno na lehkou váhu – v roce 1995 byl založen Výbor vlády pro evropskou integraci společně s jejím pracovním výborem. V roce 1996 učinila podpisem dohody o přidružení významný krok k posílení svých vazeb s EU. Česká republika si uvědomila výhody, které by jí členství v EU mohlo přinést, a vydala se na náročnou cestu přístupových jednání. Tato jednání, která byla zahájena krátce po podpisu dohody o přidružení, se zaměřila na klíčové aspekty, jako jsou hospodářské reformy, lidská práva a sladění právních předpisů s normami EU.

Česká republika uznala, že je třeba provést komplexní hospodářské reformy, aby se přizpůsobila dynamickému a propojenému trhu EU. To zahrnovalo zefektivnění předpisů, zlepšení konkurenceschopnosti a sladění hospodářských politik s nadřazenými cíli EU. Na tomto místě je vhodné poznamenat, že tato agenda byla v souladu s programem české konzervativní pravice, která ve stejné době přistoupila k radikálním pro-tržním reformám.

Zmíněný výbor se pak v roce 2001 transformoval na Radu vlády pro evropskou integraci, a od roku 2003 jsme jej mohli znát jako Výbor pro Evropskou unii. Během jednání země usilovně pracovala na posílení svého právního rámce a zajistila, aby byl v souladu s normami EU v otázkách, jako je svoboda projevu, rovnost a nediskriminace, která byla v minulém režimu tak odmítána a trestána. Česká republika navíc uznala, že harmonizace její legislativy s normami EU je zásadním krokem k úspěšnému členství v EU. V praxi to znamenalo pečlivě přezkoumat stávající zákony, v případě potřeby je novelizovat a tam, kde byly zjištěny nedostatky, zavést novou legislativu za pomoci evropských institucí.

Dne 1. května 2004 se tak Česká republika spolu s dalšími devíti zeměmi oficiálně stala členem EU. Tento milník znamenal vyvrcholení dlouholeté práce a symbolizoval integraci země do evropského společenství. Jako člen EU přijala Česká republika zákony a předpisy EU a sladila své právní předpisy s evropskými normami. Toto sladění posílilo nejen demokratické instituce, právní stát a ochranu lidských práv v zemi, ale i samotnou bezpečnostní politiku. Vstup do EU tak mohl být nejen na české pravici zaslouženě chápán jako „návrat na Západ“. Pro jeho uskutečnění se v referendu vyjádřilo 77 % – tedy podobně jako v Polsku. Jasná většina voličů pravicové ODS vstup podpořila – ačkoliv její bývalý předseda, zakladatel a tehdy čerstvě zvolený prezident Václav Klaus vyhýbavě odmítal odpovědět na otázku, jak v referendu hlasoval.

2.         Politiky Evropské unie a jejich vliv na ČR

Přestože členství v EU bezpochyby přineslo České republice ekonomické výhody, jako je lepší přístup na jednotný trh EU, zvýšení přímých zahraničních investic a trvalý růst HDP na obyvatele, je důležité vzít v úvahu i negativní aspekty vstupu.

2.1.    Negativní aspekty členství

Vstup České republiky do EU s sebou přinesl významné změny, z nichž některé mohou být považovány za negativní. Česko se muselo podřídit hospodářské politice a právním předpisům EU, což vedlo ke ztrátě určité míry suverenity v ekonomickém rozhodování. Toto může být zvláště problematické v případech, kde se národní zájmy neshodují se směrnicemi EU. Dále, zatímco otevřené trhy prospěly mnoha odvětvím, některá místní průmyslová odvětví musela  zápasit s konkurencí větších evropských společností.

Dalším problémem je volný pohyb osob, který vedl ke zvýšené imigraci (a emigraci). Tato mobilita má své výhody, ale může také způsobovat odliv mozků do západní Evropy a tlak na sociální systémy a trh práce. Zemědělská politika EU rovněž významně ovlivnila český zemědělský sektor. Ačkoliv dotace EU přinášejí výhody, pro malé zemědělce může být obtížné splnit přísné normy EU, což může vést k úpadku některých tradičních zemědělských postupů. Po mnoha letech se tento aspekt tak výrazně projevil v nástupu hnutí ANO a Andreje Babiše, který své zemědělské impérium vybudoval mj. na přísunu evropských dotací, které v evropské politice vždy úporně bránil. 

Přestože je Česká republika prozatím čistým příjemcem z rozpočtu EU, někteří kritizují příspěvky do rozpočtu EU, obzvláště nyní v dobách hospodářského poklesu, kdy by tyto prostředky mohly být využity pro domácí priority. Členství v EU také zahrnuje přenos některých legislativních a politických pravomocí na orgány EU, což může být vnímáno jako snížení národní suverenity – citlivá otázka, ale také svůdný prvek do kampaní krajně pravicových, až extremistických stran, které silně odmítají členství v Unii, či jakoukoliv další integraci.

2.2.   Pozitivní aspekty členství

Na druhé straně, členství v EU přineslo České republice i pozitivní aspekty. Jednotný a otevřený trh umožnil přístup k širšímu spektru zboží a služeb, což zlepšilo konkurenceschopnost a inovace v mnoha odvětvích. Volný pohyb osob nejenže umožnil českým občanům pracovat a studovat v jiných zemích EU, ale také přinesl do země nové dovednosti a perspektivy. Finanční podpora z fondů EU hrála klíčovou roli ve financování nejen infrastrukturních projektů a rozvoji venkova, ale i k celkovému ekonomickému růstu a zvýšení životní úrovně českých obyvatelů. Účast na společných projektech a iniciativách EU posílila mezinárodní postavení České republiky a umožnila jí aktivněji se podílet na formování evropské politiky a legislativy. V neposlední řadě, členství v EU podporuje hodnoty jako jsou demokracie, lidská práva a právní stát, které jsou základem pro stabilní a prosperující společnost. Tato politická a sociální integrace posiluje mír a bezpečnost v regionu, což je zvláště významné vzhledem k historii Evropy v 20. století, a o to důležitější to je s přihlédnutím na válkou zasažený region v evropském sousedství.

Tyto výhody byly zřetelně vnímány i na české pravici. Voliči pravicově konzervativní ODS totiž vždy patřili především ke středním a vyšším vrstvám s širokým zastoupením podnikatelů, které přístup k jednotnému evropskému trhu výrazně posílil a zmíněná negativa naopak nepociťovali tak silně.

3.         Koordinační systém politik Evropské unie

Pokud se budeme opírat i o určitý teoretický základ, který je důležitý pro pochopení fungování ČR v oblasti evropské politiky, krátce si představíme i samotný koordinační systém státu. Pro Českou republiku je charakteristický centralizovaný všeobecný systém – tedy jako takový systém, ve kterém jsou koordinační odbory napojeny na jednoho centrálního aktéra (Úřad vlády ČR). Termín „všeobecný“ je v tomto kontextu použit z důvodu, že se do detailu nezabírá pouze jedním aspektem členstvím.

V prvé řadě si představíme ty negativní aspekty českého koordinačního systému. Mezi ně patří především nedostatečný politický zájem. Pokud chceme jako malá země jednotně a silně působit na půdě evropských institucích, musíme mít postavené stabilní základy. Pokud samotné politické strany, aktéři domácí politiky, nemají vůli k vykonávání těchto mechanismů, nacházíme se ve slepé uličce. Evropská tématika je v programech politických stran zmiňována pouze krátce – je jí věnována především jedna kapitola, a to ještě často zahrnutá pod zahraniční politikou. Zde můžeme nejčastěji vidět fráze jako jsou: „vrátíme nám Česko“, „nechceme diktát Bruselu“, „Česko patří na Západ“, a další.

Evropská politika je tak komplexní téma, a přitom je na národních sférách artikulována za pomoci několika málo opakujících se vět. Kvůli tomu nejsou často včas artikulovány národní zájmy (pokud se někdy vůbec politické strany dohodnou, že nějaké máme) a politické strany v předvolebních kampaních včas neinformují o tom, jak jejich vlastní politici hlasují na půdě evropských institucí. S tím se úzce spojuje Kassimova všeobecná typologie – na naší politické scéně nejsme schopni artikulovat pořádně jeden problém, který bychom detailněji rozpracovali. Namísto něj se snažíme věnovat vícero menším problémům, kterým se ale nevěnujeme do hloubky, nýbrž jen okrajově. Poslední nevýhodou je samotné zapojení subjektů mimo veřejnou správu. Situace v posledních dnech nasvědčuje, že se Česko opět nachází ve slepé uličce, a to v debatě o přijetí eura. 

Naopak mezi pozitivní aspekty českého koordinačního systému zařadíme kolektivní rozhodování. Všichni aktéři koordinačního systému jsou propojeni a tím pádem nám vznikají úzké vazby a přenos přesnějších informací pro další jednání. Jako druhý faktor je přehlednost a stabilita samotných procesů. Celý koordinační mechanismus je jasně popsán, role a kompetence jsou jasně rozdány. V tom případě, pokud se na těchto klíčových místech sejdou aktéři s podobným zájmem (resp. ze stejné, či blízké politické rodiny), často dochází k rychlému projednávání evropské legislativy mířící i způsobem „top-down“, ale i „bottom-up“.

4.         Politický diskurz a veřejné mínění

Přestože členství přineslo řadu ekonomických a politických výhod, vyvolalo také různé názory veřejnosti a ovlivnilo politický diskurz v zemi. Nyní se podíváme na mnohotvárnost veřejného mínění a politického diskurzu v České republice, pokud jde o její vztah k EU, se zaměřením na vzájemné působení euroskepticismu, národní identity a vyvíjející se povahy české politiky.

Česká republika je dlouhodobě spojována se svérázným euroskepticismem. Tento zajímavý aspekt vnímání veřejnosti není pouhým odmítáním evropské myšlenky, ale spíše nuancovaným vyjádřením obav, které pramení ze strachu o suverenitu a národní identitu. Historické pozadí zahraniční nadvlády a snaha o zachování nově nabyté nezávislosti po pádu komunismu jsou klíčovými faktory, které formují tento odlišný sentiment. Složitá historie zanechala v českém kolektivním podvědomí nesmazatelnou stopu. Staletí cizí nadvlády podnítilo hluboce zakořeněnou touhu po prosazení národní autonomie a ochraně bohatého kulturního dědictví země. Tento zápal pro nezávislost spojený s touhou po zachování českých hodnot a tradic dal vzniknout jedinečné formě euroskepticismu.

Politické strany napříč ideologickým spektrem tyto nálady obratně využívají a používají otázky spojené s EU jako silnou zbraň k získání podpory a politického vlivu. Politici od konzervativní pravice až po progresivní levici si uvědomili, jakou sílu má hrát na obavy českých občanů z dopadu politiky EU na jejich národní identitu.

Zejména konzervatismus našel v české politické krajině ve vztahu k Evropské unii celkem úrodnou půdu. Touha po zachování statusu quo, zachování národní suverenity a ochraně českých tradic silně rezonovala u mnoha občanů. Realistický euroskepticismus se nejen proto stává nástrojem politiků, který jim umožňuje shromáždit podporu a formulovat svou vizi budoucnosti, jež chrání české zájmy v rámci Evropské unie, ale také může působit jako zbraň krajně pravicových, až nacionalistických tendencí některých politiků, kteří těží z dezinformací a malé komunikace samotné EU navenek.

Na druhé straně spektra z tohoto sentimentu těží i levicové strany. Často zaujímají kritičtější postoj k politice EU, zejména pokud jde o otázky, jako jsou pracovní práva a sociální rovnost. Zdůrazňováním potenciálního ohrožení těchto hodnot se snaží mobilizovat podporu těch, kteří se obávají eroze těžce vydobytého pokroku a ohrožení českých zájmů v širším rámci EU. Specifická je tradičně pozice komunistů, kteří si do svého odporu k EU projektují svou protizápadní orientaci.

Euroskepticismus v České republice je v podstatě mnohotvárný fenomén, který přesahuje pouhé odmítání Evropské unie. Je odrazem hluboce zakořeněné touhy po ochraně národní suverenity a zachování české identity. Politická scéna se stala arénou, kde pravice i levice využívají těchto nálad k utváření svých narativů a získávání konkurenční výhody. Pochopení složitostí euroskepticismu v České republice poskytuje cenné poznatky o jedinečném vztahu země k Evropské unii. Vrhá světlo na složitou souhru historického kontextu, národní identity a politického manévrování.

Tyto dva diskurzy v praxi můžeme krásně vidět v praxi na půdě Evropského parlamentu. Zde nám teď, do nadcházejících voleb, sedí 21 českých europoslanců. Na této rovině můžeme často narazit na neshody vzhledem k rozlišným politickým programům a agendám jednotlivých politických stran, a to i mezi těmi, které vedle sebe sedí ve vládě. Do evropské politiky tak přirozeně promlouvají vnitrostátní témata. Příkladem může být kandidatura tří stran koalice SPOLU ve volbách do evropské parlamentu. Vnitrostátně poměrně dobře fungující koalice je na evropské úrovni členem dvou různých frakcí (ECR a EPP) a v Evropském parlamentu mnohdy hlasuje podstatně odlišně.

Dále způsob, jakým lidé v České republice vnímají EU, je u různých generací a regionů rozlišný. Mladší generace, která dospěla po komunistické éře a zažila výhody členství v EU, má obecně pozitivnější pohled na EU. Naopak starší generace mají spíše pochybnosti. Kromě toho městské oblasti, kde jsou zřejmé výhody z hlediska pokroku a příležitostí, které členství v EU přináší, obvykle vykazují větší podporu EU ve srovnání s venkovskými oblastmi, kde jsou účinky politik EU často méně patrné. I v této oblasti ale zaznamenáváme lehký posun vpřed, díky stále více rozšiřujícímu se vlivu strukturálních fondů EU, dotací do školství a životního prostředí na venkově.

Na základě nedávných výzkumů a průzkumů se veřejné mínění a politický diskurz v České republice ohledně členství v EU vyznačují složitou směsicí podpory, skepse a specifických obav.

Průzkum provedený v dubnu a květnu 2023 ukázal, že více než dvě pětiny (41 %) českých občanů jsou s členstvím země v EU spokojeny, zatímco více než třetina (36 %) vyjadřuje nespokojenost (Čadová, 2023). Tento průzkum poukázal na různorodé názory české veřejnosti na ekonomickou, politickou, kulturní, obrannou a ekologickou integraci v rámci EU, zejména pak názorů na přijetí eura a na roli České republiky v integračním procesu EU (Ibid.).

The Europeum Institute ve spolupráci s výzkumným ústavem STEM provedl další analýzu, která ukázala, že v České republice existuje silný příklon ke členství v EU (Weber, 2023). Přibližně 63 % účastníků vyjádřilo úmysl hlasovat pro setrvání v EU, pokud by se konalo referendum. Přesto přetrvávají pochybnosti ohledně přijetí eura a vnímání ukrajinských uprchlíků. Podle průzkumu přijetí eura v současné době podporuje méně než 20 % Čechů. Navíc, i když většina Čechů přijetí ukrajinských uprchlíků podporuje, přetrvávají obavy z možných dopadů na veřejné služby a ekonomiku. Průzkum také odhalil, že výrazná většina (77 %) Čechů považuje klimatické změny za závažný problém; jejich bezprostřední dopad na každodenní život však není široce vnímán (Ibid.).

Diskuse o členství České republiky v EU tímto dost podporuje a zdůrazňuje význam právě zmíněné národní identity. Probíhající diskuse se točí kolem hledání rovnováhy mezi službou národním zájmům a splněním požadavků vyplývajících z členství v širším evropském společenství. Mnoho Čechů dává přednost zachování svého kulturního dědictví, jazyka a národních zvyků, což vyvolává obavy, když jsou politiky vnímány jako prosazující uniformitu nebo oslabující tyto aspekty. Tento konflikt představuje širší výzvu při určování místa, kam Česká republika v Evropě patří, a při lavírování mezi historickými vazbami a současným evropským přizpůsobením.

5.         Výzvy a příležitosti

V menším státě, jako je Česká republika, se často diskutuje o tom, jaký vliv může malá země mít na legislativu a dění v Evropské unii, vzhledem k tomu, že se jedná o menšího hráče ve srovnání třeba s Německem. Přesto existují různé mechanismy, které umožňují každému státu, ať už s menším nebo větším vlivem, stát se na čas lídrem v EU.

Takový mechanismus, kterým menší státy mohou ovlivňovat dění v Evropské unii, je předsednictví v Radě EU. Toto předsednictví poskytuje zemi platformu pro významný vliv na rozhodovací proces a tvorbu agendy EU. Druhé české předsednictví v Radě EU, které proběhlo na podzim 2022, bylo však vnímáno před zahájením spíše negativně a bylo poznamenáno nedůvěrou z prvního předsednictví v roce 2009, během něhož došlo k pádu tehdejší vlády. Po turbulentním vývoji české politiky posledních let, kdy v roce 2021 vystřídal Andreje Babiše na postu premiéra Petr Fiala, se začalo svítat poněkud na lepší časy. Praxe předchozí vlády v oblasti evropských záležitostí nebyla často moc šťastná a úspěšná. Vláda nevyužívala plně svůj vyjednávací potenciál v rámci různých kanálů, které mají členské státy EU k dispozici. Kromě toho tehdejší premiér často bojkotoval jednání Evropské rady. Ačkoli, technicky vzato, materiály pro jednání hlav států jsou připravovány na nižších, technických a pracovních úrovních, jednání Evropské rady má zásadní politický význam, neboť zde dochází k oficiálnímu odsouhlasení či vyjádření nesouhlasu s určitými návrhy. Často se stávalo, že premiér Andrej Babiš ani nebyl přítomen na jednáních, nebo odsouhlasil něco, co později kritizoval, jako například připevněná víčka na PET lahvích. Naopak volby v roce 2021 ovládla koalice SPOLU, v čele s Občanskou demokratickou stranou (ODS), významnou konzervativní politickou stranou v České republice, která doteď hraje zásadní roli při formování českých politik a ovlivňování postoje země k různým otázkám EU.

Zmíněné negativní ohlasy z prvního předsednictví dokonce způsobily, že se následující stát, Švédsko, v předsednické trojce „až tak nepřipravoval“. Přestože předchozí praktiky české vlády v oblasti evropské politiky vyvolávaly určité pochybnosti, úspěch českého předsednictví v Radě EU, stejně jako efektivní krizový management během války na Ukrajině, zdůraznil, že Česká republika je přes svou velikost silným a významným hráčem v Evropské unii. Toto předsednictví umožnilo České republice aktivně se podílet na tvorbě politiky EU a poskytlo jí významnou příležitost ovlivňovat legislativní agendu Unie. Díky předsednictví mohla Česká republika efektivně prosazovat své politické priority a hrát klíčovou roli v diskusích o důležitých iniciativách EU. Mimo to se Praha v říjnu 2022 také stala místem, kde se uskutečnilo historicky první setkání Evropského politického společenství.^[1]

6.         Shrnutí

Závěrem lze říci, že veřejné vnímání a politický diskurz v České republice týkající se jejího členství v Evropské unii je komplexní a vícerozměrnou záležitostí, který silně formuje samotnou identitu státu. Průzkumy a analýzy poukazují na obecnou přízeň vůči EU, přičemž výrazná většina českých občanů podporuje pokračující členství. Tato podpora je však diferencovaná, s přetrvávající skepsí ohledně některých aspektů, jako je přijetí eura, a obavami ze sociálních a ekonomických dopadů, včetně vnímání ukrajinských uprchlíků. Tato zjištění podtrhují důležitost pochopení různých názorů a obav českých občanů v době, kdy se země pohybuje v rámci EU. Tvůrci politik a zúčastněné strany musí tyto rozmanité pohledy zohlednit, aby mohli účinně řešit výzvy a příležitosti, které členství v EU pro Českou republiku představuje.

Členství v EU bezesporu přináší bezpečnostní stabilitu a řadu ekonomických a hospodářských výhod, avšak také přináší určitá úskalí. Je nesporné, že pro udržení významného postavení každého členského státu v tak konkurenceschopném bloku, jako je Evropská unie, je nezbytné, aby stát byl aktivní a efektivně využíval svých práv a možností v rámci evropských institucí.

Použité zdroje

1.             A Nation of Sceptics? The Czech EU Accession Referendum of 13-14 June 2003, 2013. In: SZCERBIAK, Aleks a Paul TAGGART, ed. EU Enlargement and Referendums [online]. Routledge, 2013-9-13, s. 143-167 [cit. 2024-01-08]. ISBN 9781315879178. Dostupné z: doi:10.4324/9781315879178-12

2.            BAUN, Michael a Dan MAREK, 2007. Regional Policy and Decentralization in the Czech Republic. Regional & Federal Studies [online]. 2007-02-14, 16(4), 409-428 [cit. 2024-01-08]. ISSN 1359-7566. Dostupné z: doi:10.1080/13597560600989011

3.             BORZ, Gabriela, Heinz BRANDENBURG a Carlos MENDEZ, 2022. The impact of EU Cohesion Policy on European identity: A comparative analysis of EU regions. European Union Politics [online]. 23(2), 259-281 [cit. 2024-01-08]. ISSN 1465-1165. Dostupné z: doi:10.1177/14651165221076444

4.            ČADOVÁ, Naděžda, 2023. Členství České republiky v Evropské unii očima veřejnosti – duben/květen 2023. Centrum pro výzkum veřejného mínění [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné z: https://cvvm.soc.cas.cz/en/press-releases/political/international-relations/5704-czech-republic-s-membership-in-the-european-union-in-the-public-view-april-may-2023

5.             PETROVICH, Bojan a Etel SOLINGEN, 2005. Internationalization and Europeanization: The Case of the Czech Republic. SSRN Electronic Journal [online]. [cit. 2024-01-08]. ISSN 1556-5068. Dostupné z: doi:10.2139/ssrn.3275584

6.            WEBER, Hans, 2023. Czechs Overwhelmingly Support EU Membership, Skepticism Lingers on Euro Adoption and Perception of Ukrainian Refugees. Prague Forum [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné z: https://www.pragueforum.cz/czechs-overwhelmingly-support-eu-membership-skepticism-lingers-on-euro-adoption-and-perception-of-ukrainian-refugees/

Zadanie publiczne finansowane przez Ministerstwo Spraw Zagranicznych RP w konkursie „Forum Polsko-Czeskie 2023”. Publikacja wyraża wyłącznie poglądy autora i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Ministerstwa Spraw Zagranicznych RP.

• < Předchozí
• Další >